O čem se mluví

Obyvatelka Dolních Kounic byla součástí traumatýmu v Nepálu

Hana Kudláčková, Dolnokounický zpravodaj
čtvrtek 3.3.2016

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Po zemětřesení v Nepálu v roce 2015 se do této oblasti vydávali dobrovolníci z mnoha zemí. Pomoc přišla i z České republiky, která vyslala speciální traumatým. Dolnokounický zpravodaj otiskl rozhovor se sálovou sestrou, paní Stráníkovou, která se výpravy také účastnila. Poutavě se rozvyprávěla o situaci v postižených oblastech, životních podmínkách nepálského obyvatelstva, jejich zvyklostech a samozřejmě o činnosti samotného traumatýmu.


Paní Stráníková je sympatická blondýnka, matka 2 takřka dospělých dcer, pracuje ve Fakultní nemocnici v Brně Bohunicích a bydlí u nás v Kounicích.

Potkaly jsme se, protože vím, že vyjela v dubnu 2015 s traumatýmem do zemětřesením postiženého Nepálu.

Paní Stráníková, jak jste se dostala do traumatýmu?

Pracuji ve Fakultní nemocnici v Brně Bohunicích jako sálová sestra, a když se zakládalo Traumacentrum při FN Brno přihlásila jsem se do traumatýmu. Během pěti let existence jsme vyjížděli na cvičení u nás v republice i do Dánska. Na výjezdech jsme cvičili budování tábora, ošetřování pacientů, transport pacientů.

Cvičení se konala často v zimě, tábor jsme museli budovat po tmě, v mrazu, za deště, což nebylo nejpříjemnější. A jak to zvládáme, sledovali zahraniční pozorovatelé.

Nepál, traumatým

Práce traumatýmu (Dolnokounický zpravodaj)

A jak došlo k cestě do Nepálu?

Členkou traumatýmu jsem byla už 5 let a pomalu jsem začala pochybovat o tom, že někdy vyjedu k nějakému zásahu. (Traumatým ČR je mobilním posilovým zdravotnickým útvarem určeným k poskytování chirurgické, traumatologické, resuscitační a specializované péče poraněným a postiženým na místě hromadného neštěstí nebo katastrofy v rámci mezinárodní humanitární pomoci v zahraničí. pozn. redakce)

Ale 25. 4. 2015 postihlo Káthmándú zemětřesení o síle 7,8 stupně s velkými ztrátami na životech.

27. 4. 2015 ráno jsem spolu s ostatními z traumatýmu dostala informační SMS o tom, že se připravuje náš výjezd do této oblasti na dobu asi 14 dní. Tak jsem začala organizovat domácnost a připravovat se na cestu.

27. 4. 2015 odpoledne byla tato SMS potvrzena s tím, že se máme do 1 hodiny dostavit nabaleni do krizového centra. Během této hodiny jsem zavolala domů, že opravdu odjíždím a podstoupila očkování. Pak jsme začali balit zdravotnický materiál k transportu.

Jak velký je traumatým a co všechno jste balili?

Náš traumatým tvoří přibližně 50 členů, ale na výjezd do Nepálu jelo 9 lékařů, 10 sester, 14 hasičů (HZS) a 1 tlumočník.

Hasiči tam jeli proto, aby zajišťovali logistickou a technickou podporu. Tlumočník byl Čech, který jezdí často do Nepálu, díky tomu zná místní poměry. V Nepálu se mluví většinou nepálsky, anglicky mluví jen mladí z měst, proto tlumočník zajišťoval komunikaci s Nepálci a později nám zajistil další překladatele z češtiny do nepálštiny.

Protože jsme zajišťovali příjem a třídění zraněných, vezli jsme s sebou 2 mobilní ambulance a mobilní JIP pro 8 pacientů. Dále veškerý zdravotnický materiál, léky, stany, postele, spacáky, jídlo pro personál.

Jak vypadá jídlo pro personál?

Jídlo pro nás se skládalo ze 7 různých balíčků tzv. KDP (konzervovaná dávka potravin). Každý z nich obsahoval 2 čokolády, čaj, cukr, suchary, paštiku a 2 konzervovaná jídla na ohřátí. Každý balíček měl jiné složení, ale bylo jich jen 7, ty se stále točily. Ráno jsme dostali balíček a měli jsme jej na celý den.

Takže hned 27. 4. jste odletěli do Nepálu?

Ne. 27. 4. jsme odjeli náklaďáky a autobusy do Prahy. Letadlo pro nás vypravovalo Česko, takže jsme museli všechen materiál přeskládat z náklaďáků do letadla. Bylo to složité, materiálu bylo mnoho, ale zaplnili jsme každý volný prostor včetně volných sedadel v letadle. Ale protože do Nepálu mířilo velké množství letadel s pomocí, museli jsme čekat v Praze na letišti, než dostaneme povolení ke vstupu do leteckého prostoru Káthmándú.

Nakonec po 24 hodinách čekání jsme vzlétli směr Nepál, ale ještě jsme byli odkloněni na mezipřistání v Dillí. Nakonec 29. 4. 2015 jsme přistáli v Káthmándú. Letadlo muselo do 2 hodin opustit letiště, tak jsme jej museli do 2 hodin sami vyložit. Cestou zpět letadlo evakuovalo občany EU, kteří byli v Nepálu v době zemětřesení.

První noc v Nepálu jsme strávili v hotelu a mezitím byla pro nás vytipována oblast, kde budeme působit.

Káthmándú

Poničené Káthmándú (Dolnokounický zpravodaj)

Jak na Vás zapůsobilo Káthmándú?

Nejdřív mě překvapil chaos na letišti, pak jsem vnímala výrazný nasládlý zápach a zápach moči. To bylo asi tím, jak pod troskami byli ještě mrtví a kanalizace byla porušená. Kolem byly zbořené domy. Lidé si stavěli provizorní obydlí z plechů a plachet.

Když jsem se po měsíci při čekání na odlet zašla zase podívat do Káthmándú, bylo z něj už úplně jiné město. Trosky byly odklizeny, všude voněly zapálené vonné tyčinky, na ulicích seděli usměvaví lidé, kteří nabízeli k prodeji zeleninu, ovoce.

Jak pokračovalo vaše působení v Nepálu?

Po noci v hotelu jsme se náklaďáky přesunuli do vesnice Melamchi, která leží 40 km od Káthmándů ve výšce 1500 m. Tam jsme zase vše vyložili, postavili podle předem daného plánu stany, vybalili materiál a začali s ošetřováním pacientů. Ošetřovali jsme lehká a středně těžká zranění. Těžce zranění byli transportováni do nemocnice.

Protože zdravotní péče je v Nepálu placená a místní nemocnice byla přetížená, brzy se rozkřiklo, že v Melamchi je zdravotnická pomoc zdarma a postupně začali z hor přicházet i místní chronicky nemocní. Hodně nás překvapilo to, že s nemocnými přicházely celé rodiny, které byly zvyklé pobývat se svými nemocnými v nemocnici. Soudržnost je mezi nimi veliká, někdy se na operaci složí i celá vesnice.

Po několika dnech jsme začali vyjíždět vojenskými auty do okolí a vyhledávali další raněné. Lidé se k nám sbíhali, byli hladoví, 7 dní neměli přístup k jídlu a jídlo od nás čekali. Zpočátku jsme jezdili s vojenskou ochranou, později jsme jezdili jen s hasiči a ošetřovali raněné v okolí.

12. 5. přišlo další zemětřesení, které jsme i my vnímali. Ptáci ztichli, všude bylo najednou ticho, psi začali pobíhat a pak se začala chvět země. Během otřesů jsem měla pocit, že se pode mnou země propadne. Po zemětřesení bylo rozhodnuto, že se náš pobyt prodlužuje o dalších 14 dní.

Pokračovali jsme v ošetřování raněných a ve výjezdech po okolí. Sužovalo nás velké vedro, přes den byly teploty kolem 40 stupňů a v noci neklesly pod 20.

Ženy nesměly samy opouštět tábor, osvěžit se v místní říčce jsme mohly jen v doprovodu mužů. Veškerá voda se dovážela, na umývání a sprchování se chemicky upravovala, na pití se používala balená.

Nepál

Nepál (Dolnokounický zpravodaj)

Měla jste možnost poznat život místních obyvatel?

Okolí Káthmándú a Melamchi jsem viděla, když jsme vyjížděli po okolí. Je to krásná úrodná krajina s terasovými políčky. Lidé žijí velice skromně. Většinu dne tráví na políčkách, venku vaří. Domy jsou z kamení bez oken, hliněná podlaha, na zemi matrace, žádná elektřina. Zaujalo mě před jedním kamenným domem ohniště, kolem 3 šutry a na nich byl vybalancovaný papiňák. Přikládalo se pod hrnec a papiňák syčel…

Od naší překladatelky vím, že se vstává brzy, k snídani je čaj s jačím mlékem a během dopoledne jí dalbat. Dalbat je dušená rýže s čočkou a kořením. Pak se pracuje na políčkách. Pěstuje se rýže, kukuřice, obilí, banány. Navečer se rodina sejde a je hlavní jídlo – hostina. Zase rýže, čočka s masem a masala kořením a zeleninou. Celá rodina jí z 1 talíře.

Voda a kanalizace ve vesničkách není. Jako zdroj vody se využívají prameny a vodopádky. Tam se chodí pro vodu, chodí se tam mýt. Když vesničan cestou na pole nebo domů narazí na vodu, zastaví se, umyje se, vyčistí zuby, umyje si vlasy a pokračuje dál. Ženy i muži jsou upravení, čistě oblečení v pestrých šatech.

Moc se mně v této zemi líbilo. Nadchlo mě, jak skromní a usměvaví lidé zde žijí. Nemají na naše poměry nic, přišli o půl rodiny, přišli o obydlí, ale stále jsou vstřícní a usměvaví. Doufám, že se sem ještě jednou, tentokrát jako turista, vrátím.

Děkuji moc za rozhovor

Hana Kudláčková

Článek byl převzat z Dolnokounického zpravodaje se souhlasem vydavatele.

Byl článek zajímavý?

Udělte článku hvězdičky, abychom věděli, co rádi čtete.
Čím více hvězdiček, tím lépe.