Borovice usychají. Na vině je počasí i škůdci

Ilustrační foto
Autor: Pixabay

Všimli jste si uschlých borovic na Skalce, na začátku ulice Stráně, nad Skalní ulicí nebo na Šibeničním vrchu? Pravděpodobně ano, a pokud cestujete po republice, určitě jste už viděli mnohem horší obrázky z našich lesů. Vlastně ani není potřeba chodit moc daleko, stačí se projít třeba na Hlínu. Tam, kde dříve býval ekonomicky výhodný jehličnatý les, jsou dnes holiny a nuceně vytěžené dřevo je často prodáváno pod výrobní cenou. Navíc na tyto rozsáhlé holiny, které se lesníci snaží znovu zalesnit, praží slunce a úhyn nové výsadby dosahuje 80 i 100%. Nemluvě o tom, že je zásadně narušena schopnost vsakovat dešťovou vodu a že dochází k erozi půdy.

U nás máme docela štěstí, že lesy směrem na Ivančice a Moravský Krumlov jsou listnaté, a proto jsou stále zelené. Na rozdíl od mrtvých rezavých lesů v okolí Mohelna, či v malebném údolí řeky Oslavy, kam se čas od času vydáváme i s dětmi z přírodovědného kroužku. Jedny z prvních jehličnatých stromů, které začaly v ČR hynout, byly právě borovice.

O masivnějším usychání po desetitisících se hovoří od roku 2015, ale tento fenomén bylo možné pozorovat již před rokem 2010. Důvod, proč borovice hynou, je prostý. Počasí. Nebo lépe řečeno jeho změna. Borovice usychají, protože je oslabují velké výkyvy teplot, sucho a horko. Takto oslabený strom je pak snadnou kořistí pro různé choroby, houby nebo hmyzí škůdce, třeba tolik skloňovaného kůrovce. Toto je však druhotný problém. Tím prvotním je sucho a s tím spojený nedostatek podzemních vod. Borovice totiž mají třeba v porovnání se smrkem dlouhé kořeny. Smrk má kořeny spíše do stran a spoléhá se na dešťové srážky. Zato kořeny borovice se dokážou natáhnout hluboko pod povrch země, aby se napojily na spodní vodu. Jenže té se jim dlouhodobě nedostává.

Suché roky sice byly vždy, ale obvykle následovala několikaletá prodleva a podzemní vody se zase doplnily. To se nyní neděje, a tak (nejen) borovice začínají ve velkém opouštět naši přírodu a je otázkou, zda budou „bory šumět po skalinách“ i v budoucnu. Je proto až s podivem, že aktuální lesní zákon mj. stále nařizuje vlastníkům odvodňování, neomezuje zmíněné holiny, které jdou suchu naproti a podporují půdní erozi. Obsahuje i další silné hrubky. Ale můžeme se divit, když 12. 6. 2019 při projednávání novely, která toto mohla změnit, řekli úředníci ministerstva zemědělství, že na komplexní řešení příčin dnešních problémů není čas, protože potřebují rychle nastartovat dotace?

Společnost se poslední dobou polarizuje, ale mizející stromy, znehodnocená zemědělská půda a dlouhodobé sucho se dotýká každého. Bez ohledu na to, zda volíme „Miloše, nebo Jirky“, zkusme všichni popřemýšlet, co s tím může každý z nás udělat. Někdo může začít v krajině zadržovat vodu, někdo se může podílet na sázení stromů, jiný začne chytat dešťovku nebo produkovat méně odpadu a další si třeba odpustí let na druhou stranu zeměkoule. Každý má jiné podmínky a možnosti. Věřím, že chceme všichni žít ve zdravé krajině a vzájemné pohodě bez ohledu na politické názory či jiné přesvědčení.

Pokud by vás zajímalo, jak můžete našim lesům pomoci, podívejte se na www.zachranmelesy.cz a zapojte se do výzvy. Kdo by měl zájem o diskusi nebo chce přiložit ruku k dílu (na podzim chtějí včelaři v Kounicích sázet stromy, dobrovolníci se mohou hlásit už teď), tak se mi ozvěte na lukas. stepi@centrum.cz. S přáním krásných letních dnů.

Článek byl převzat z Dolnokounického zpravodaje se souhlasem vydavatele