Oslavanský Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska slaví 25. výročí od svého založení

Ilustrační foto
Autor: Wikimedia Commons

Oslavanský Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska slaví 25. výročí od svého založení. Před 25 lety 7. června 2000 se konala ustavující schůze.

Ale aniž si to uvědomujeme – úplný prvopočátek je bezesporu třeba hledat v dění po podzimních volbách 1998, po volbách do městského zastupitelstva. Tehdy nově zvolený tým se vrhl s nadšením do práce. A jedním z prvních kroků, který naši oslavanští radní v čele s osmadvacetiletým starostou učinili, po stránce kulturní, vlastně změnil zajetý život v Oslavanech.

A podle mne to bylo – zapojení Oslavan do světového Dne kulturního dědictví, do akce, která se tehdy zrodila.

A v září 1999 se konaly v Oslavanech první Oslavanské historické, tehdy hornické, slavnosti, s krojovaným průvodem a s velkými výstavními expozicemi z historie dobývání uhlí na RosickuOslavansku a historie naší významné oslavanské elektrárny, která elektrifikovala podstatnou část Moravy.

Expozice byly umístěné rovněž poprvé do prostoru jižního zámeckého křídla. Účast návštěvníků a zájem o vše byl neskutečný. Ale také mohutný průvod v historických dobových krojích a oblecích, včele se samotným králem Přemyslem Otakarem I. a jeho ženou Konstancií, mnohé z občanů upozornil, že Oslavany mají především úžasnou obecnou historii.

Slavnosti probíhaly v zámeckém areálu, mnoho i místních obyvatel se do prostoru zámku, tehdy zdaleka ne v dobrém stavu, dostalo poprvé. Vždyť od šedesátých let byl areál zámku i zámeckého parku pro veřejnost uzavřený. A od tohoto roku 1999 se kulturní dění ve velkém už konávalo zde.

Moc vzpomínám na začátky

Nebylo nic, jen chuť udělat maximum pro zachování povědomí pro současné i budoucí o práci předchozích generací. Po prvních historických slavnostech, tehdy jedinkrát označovaných „hornických“, jsme se už na prvním hodnocení akce začali přiklánět k tomu, že je třeba pokračovat, ale bez nějaké organizovanosti by to nešlo. Utvoříme tedy vlastivědné sdružení. A zde má velké zásluhy tehdejší místostarosta Mgr. Miloš Musil. Celou problematiku založení Vlastivěného spolku Rosicko-Oslavanska po právní stránce vyjednal a vyřešil a 7. června 2000 se uskutečnila ustavující schůze.

A pak – už jen nadšení, práce, shánění exponátů i v jiných hornických revírech a navázání spolupráce s Landekem Ostrava. Úplně první schůzování probíhalo na radnici, pak určitou dobu v pronajatém salonku v Hotelu Sport (stadion). Pak za nějaký rok nám radnice za symbolickou cenu 1 Kč pronajala zbytek jižního křídla – stovku let nepoužívané sýpky. Kdo tehdy neviděl tyhle prostory, nedokáže si vůbec představit, co naši důchodcovští členové vykonali za ohromný kus práce. Byla to skvělá parta, uměli zabrat za práci, ale uměli se i bavit, zasmát a zazpívat. Nedá se zapomenout. Bylo to opravdu činorodé období. Obraceli se na nás studenti, pomáhali jsme jak jsme mohli při jejich dizertačních pracích, především na téma hornictví a elektrárenství, odpovídali na řadu dotazů od veřejnosti i od organizací, snažili jsme se o propagaci, ale především jsme bádali a vyhledávali dokumenty a okolnosti průběhu téměř čtvrt tisíciletí těžby v revíru, ale též bádali v archivech po víc než tisícileté historii našeho města. Odhalili jsme řadu naprosto bílých míst.

Šlechtické rody, jako Althanové, o těch se dalo směrem k Oslavanům najít tak 3, 4 věty, co Krajířové, Mollartové, Scharffové, Gomperzové, Stummerové a tak dále. Léta jsme si dopisovali s badateli z mnoha částí republiky. A především psali a psali nejen do okolních zpravodajů, ale i do odborných časopisů, především proto, že náš hornický revír nebyl brán, byl přehlížený. Jezdili jsme do Národně technického muzea do Prahy na setkání montanistů a upozorňovali v diskuzních příspěvcích, v čem byl náš revír přínosem i pro celorepublikové hornictví, naše příspěvky pak přijímali i do Sborníků a odborných časopisů jako „Uhlí, rudy, geologický průzkum“, dokonce i Vlastivědný sborník Moravský několik studií přijal. Psali jsme řadu příspěvků do Sborníků NTM Praha k Dějinám hornictví atd. Nakonec se stalo, že už bez doplnění našeho revíru nevyšla žádná důležitá studie, nebo hornická publikace, například Kronika hornictví koruny české, nebo Memento důlních nehod, nebo Báňské záchranáří, Hornická dechová hudba, zkrátka už sami vyzývali k doplnění.

V roce 2003 jsme s doktorem Lubomírem Malým zorganizovali v Oslavanech dvoudenní VI. celorepublikovou konferenci „Problematika geologické stavby uhelných ložisek ve velkých hloubách“. Oslovili jsme na 200 odborníků, nakonec se zúčastnilo 37 odborníků z celé republiky, montanisté, geologové, profesoři z našich univerzit, jak z brněnské univerzity, tak z UK a VŠB atd. Velmi úspěšná akce. Na tuto konferenci měla navazovat další, která by celý cyklus uzavřela.

Bohužel, pan doktor Malý zemřel. Sami bychom to na takové úrovni nedokázali. VSRO také v publikační činnosti nezahálel, vydali jsme řadu publikací, ale především stovky článků. Také v prvních etapách probíhala bohatá přednášková činnost, především díky panu doktoru Luboši Rejlovi. I na toho už jen vzpomínáme.

Na přednáškovou činnost jsme znovu navázali v loňském roce a teď dokončujeme jarní cyklus přednášek a připravujeme podzimní řadu. O tvorbě a obměnách expozic jsme toho už hodně napsali a řekli, to je nekonečný proces, a je hmatatelný, hmotný, je možné projít a hodnotit.

Tak alespoň toto jsem chtěla připomenout při příležitosti 25 let trvání Vlastivědného spolku Rosicko-Oslavanska se sídlem na zámku v Oslavanech.

Ještě jedno porovnání

Zprvopočátku naší činnosti jsme navázali kontakt s tehdy úžasným hornickým muzeem Landek Ostrava. Zajeli jsme na zkušenou, mnohé nás inspirovalo, viděli jsme obrovský park plný hornické techniky, muzejní expozice – skvělé, jen ještě neměli dokončenou expozici Báňské záchranářství.

Zorganizovali jsme na Landek z Oslavan i zájezd, také byl hodnocen kladně. Navázali jsme spolupráci s ing. Vopaskem, emeritním ředitelem Nadace. Díky němu nám Nadace Landek přijala několik projektů a financovala. Byli ochotni poradit, bylo to skvělé. My jsme činnost teprve rozjížděli.

Současný stav – Hornické muzeum Landek převzal před několika lety soukromník, vystavovanou báňskou techniku rozprodal, muzea téměř zrušil, snad zůstalo jen to Báňské záchranářství a udělal z areálu zábavný park. Lépe by nás informovala Karka Polínková. No a nás v Oslavanech, snad, takovýto trend nepotká. Věřím, že naši noví členové, kteří nastoupili nebo nastupují do našeho VSRO, budou dál pokračovat s takovou chutí, jak jsme začínali my, a činnost spolku se jim zadře pod kůži.

Přeji ať se daří!