Folkové prázdniny oslavily 40 let

Ilustrační foto
Autor: Lenka Doležalová, Regio...

Jubilejní 40. kapitola Folkových prázdnin dozněla. Na jeden týden se Náměšť proměnila v pulzující srdce světové world music a vřelou náruč pro stovky duší, které se rozhodly zpomalit čas a spočinout ve městě nad Oslavou. Je to týden, během kterého Náměšť probouzí své staré kameny, ožívá festivalovým děním a plníse spoustou nových tváří, jež přinášejí do ulic lehkost, novou dynamiku a svěží vzduch. Jaké byly letošní sváteční Folkovky?

Tichý suchopár pod ochrannou klenbou zámeckých stromů

Jádrem celého festivalu byl a zůstává prostor plný kouzel – Zámecký park. Letos se kastelán neobával toho, že by návštěvníci pošlapali trávník, protože vlivem sucha tam vlastně žádný nebyl. Zlatavý suchopár, ve který čtyřicetistupňová vedra proměnila zámecký park, byl přesto vlídným a štědrým hostitelem – pod ochrannou klenbou rozložitých větví starých stromů byla ve večerních hodinách teplota jako milosrdný balzám, příjemnější než kdekoliv jinde. A to, že ani jednou nezapršelo, sice trápilo a trápí zemědělce, krajináře a ekology, pořadatele Folkových prázdnin však tato průzračná obloha potěšila.

Hudba, která rozsvěcí tmu a otvírá lidská srdce

Mottem letošního festivalu bylo světlo. Světlo jako tichý přítel, jako pozitivní vliv hudby na vše, co nás obklopuje, čím jako lidé jsme a čím se stáváme – a také jako hudební paprsek, který dokáže prosvítit temnější kouty našich dnů a ukázat nám třeba správnou cestu. Tak neobyčejně a čistě působila většina vystupujících během celého týdne.

Hluboký a nezapomenutelný otisk zde zanechala například irská zpěvačka Ríoghnach Connolly se skupinou Honeyfeet a v komorním duu The Breath. Podmanivou magií uhranulo také belgicko-švédské seskupení kapel WÖR a Kongero se severskými baladami.

Na své si přišli i příznivci divokého afropopu, jednak se skupinou Kanazoe Orkestra z Burkiny Faso a jednak s majestátním Seckou Keitou, který strunami korové poezie celý festival uzavíral. Velký ohlas zaznamenalo uskupení L'Antidote nebo rezidenční projekt Hudba nad Oslavou, který pod vedením Stuarta McCalluma vykouzlil v parku až hmatatelně snivou,téměř nadpozemskou atmosféru.

Domácí srdce a divadelní kouzlo v Šapitó

Mezi zahraničními hvězdami se s hrdostí a lehkostí neztratili ani domácí interpreti. Strhující energie tryskala při vystoupení Druhé trávy s Michalem Pavlíčkem, Hradišťanu nebo Ivy Bittové s dětským sborem a cimbalistou Petrem Pavlíncem. Jejich balada Zabili, zabili, vynesená ryzí sílou lidských hlasů bez mikrofonu přímo mezi diváky, patřila k nejčistším vrcholům festivalu.

Scéna Šapitó není jen pouhou přestávkou, kdy se na hlavní scéně zvučí, ale živým tepajícím srdcem, které doplňuje program na hlavním pódiu. Velký úspěch měli například Pavel Čadek nebo Bára Zmeková, jejímiž tóny se ještě mnohokrát necháme nést. Pro nejmenší otevírala náruč dětská divadla ve Vlašském dvoře na zámku, kde se diváctvo smálo, tančilo, tleskalo a dětská radostse vznášela ve vzduchu. Po loňském premiérovém ročníku se i letos představil rodinný soubor Muzikaša, který v parku rozzpíval diváky a vtiskl jim do srdcí své písničky.

Obecenstvo tak odcházelo domů nejen s kulturním zážitkem, ale i s melodií na rtech a na papíře.

Světelné perly nad stínosvitem parku

Světlo si do Zámeckého parku neslétlo jen obrazně. Dva světelné modely skřivana a hrdličky, které se jako majáky naděje rozsvítily po úvodním koncertu, prozářily tmu a přinesly více než symbolické zdůraznění toho, že náměšťský festival je festivalem dobrých zpráv, světla a čistých myšlenek.

Dole v podzámčí: Konejšivá oáza Staré tkalcovny

Folkové prázdniny se neodehrávají pouze v zámeckém parku, jejich ozvěna se rozlévá i přímo do ulic – mnohdy zdarma nebo za symbolický peníz. Pestrý program ve Staré tkalcovně otevřel svoje brány pro výstavy, workshopy, vystoupení i promítání filmů; toto místo sloužilo jako přívětivé útočiště před vedrem a únavou.

Noční koncerty v této staré tovární hale mají neopakovatelné tajemno a přimějí k rozjímání až spánku. Zaujali na nich třeba svým osobitým rukopisem jazzman Jiří Slavík, křehká i strhující violoncelistka Dorota Barová nebo Antonín Fajt, syn výše
zmíněné Ivy Bittové, se svou íránskou spoluhráčkou. Pomyslným klenotem byl páteční pořad 40x40x40:4 Mariana Friedla, ve kterém vzdal hlubokou poctu všem 40 uplynulým ročníkům. Během 40 minut se rozeznělo 40 nástrojů v podání čtyř muzikantů. Na plátně se přitom míhaly vzpomínky a fotografie z minulosti Folkových prázdnin, včetně legendárního Glena Hansarda, který zde vystoupil celkem 7x a který bohužel 29. července podlehl následkům tragické dopravní nehody v Irsku.

Open scéna plná mládí i ochlazení v kostelní lodi

Další festival ve festivalu tepal přímo na náměstí. Na Open scéně se střídaly tóny a příběhy současných českých folkových kapel – některé už ověnčené vavříny, jiné na svůj větší úspěch teprve čekající. Mohli jste tak nasát autentickou atmosféru domácího Adama Čechovského nebo třebíčské Alice Maule.

Hned vedle, v kamenném tichu kostela svatého Jana Křtitele, probíhaly krátké polední varhanní recitály, při kterých se mohl člověk nejen pohladit po duši a zchladit v kostelní lodi, ale také se nechat unášet majestátními tóny královského nástroje.

Splynutí tónů a země: Land art v Zámecké oboře

Zvláštní básní v programu byl koncert v Zámecké oboře, který si připravila citeristka Barbora Xu. Jednalo se o dílo finského environmentálního umělce Tuomo Laineho, který v tomto posvátném přírodním místě vytvořil originální instalaci v duchu land artu. Čtvrteční odpolední koncert byl vznosně propojen s okolní přírodou, jež se proměnila v živou interaktivní galerii pod širým nebem. Vznikla neopakovatelná chvíle, kdy se křehké výtvarné umění snoubilo s melodií a se silou živé přírody.

Hnízdo múz a neustávající tvořivý proud

Nesmíme zapomenout ani na tradiční Hnízdo múz, které otevřelo náruč více než 200 běhům dílen a workshopů – hudebních, rukodělných i pohybových –, tak aby proudy tvořivosti strhly všechny účastníky Folkových. A závěrem ještě zmíním kolokvium, na kterém hudební publicisté, muzikologové a muzikanti společně v tiché diskusi přemítají, kterými pěšinami se world music ubírá.

Nekonečný ostrůvek pozitivní energie

Folkové prázdniny, které se před dvěma lety staly nejlepším festivalem v tomto žánru na světě, znovu dostály své pověsti. Pověsti festivalu, který si uchovává svou krásnou osobitost a je tak trochu magicky jiný ve srovnání s ostatními, který si zakládá na ojedinělé dramaturgii a českému publiku představuje světové hvězdy nejen na pódiu, ale i při blízkých, lidských setkáních v dílnách a workshopech.

Festival v srdcích Náměšťáků, Náměšť v srdcích festivalu

Folkové prázdniny jsou bytostně spojené s Náměští již jedenačtyřicet let (započítáváme i covidové připomínky v roce 2020). Při cestách po celém Česku si lidé s názvem našeho města automaticky vybavují i náš festival.

Návštěvníci, žurnalisté i samotní umělci si nesmírně váží vstřícnosti, kterou jim Náměšť a Náměšťáci nabízejí. Domácí a rodinná atmosféra, kterou je tato akce pověstná, je především dílem obyvatel tohoto města. Taková důvěra nevzniká sama od sebe a jsme rádi, že po celých čtyřicet let sem jezdí návštěvníci jako domů. Ostatně Vladimír Javorský to na začátku svého vystoupení řekl: „Je krásné hrát zase doma!“

Za všechny pořadatele děkujeme vám, obyvatelé Náměště, že přestože Folkové prázdniny přinášejí i určitá omezení a ne zcela komfortní situace v centru města, ukazujete svou pohostinnost a nabízíte ostatním možnost zažít Náměšť.

Jak napsala Barka Fabiánová v časopise Full Moon: „Folkové prázdniny jsou festival, který dospěl, pořád umí překvapovat, dojímat i rozdávat radost. A přejme mu, aby nadále byl tím, čím je: bezpečným ostrůvkem pozitivní energie, místem, kde se čistě koncentruje dobro a kam se člověk vždy znova s láskou vrací.“

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Náměšťské listy.