Přežila drancování i okupaci: Pohnutá historie synagogy v Dolních Kounicích

Ilustrační foto
Autor: Dolnokounický zpravodaj

Po výstavbě klášterního hradu na přelomu 12. a 13. století postupně docházelo i k rozšíření stavební činnosti v podhradí. Do tohoto období pravděpodobně lze položit základy osídlení židů v Dolních Kounicích, i když se z počátku jednalo jistě jen o ojedinělé rodiny.

Svědčí o tom i náhrobek ze starého židovského hřbitova, který se nacházel v polní trati Horní Opatov, pocházející údajně ze 13. století. Náboženská tolerance v 16. a na počátku 17. století vytvořila pro život dolnokounických židů velmi příznivé klima, a to nejen co se týče náboženství, ale i v oblasti ekonomické.

Kouničtí židé se zabývali především obchodem, ale rozvíjela se i některá řemesla. Klidné období rozvoje však v 17. století skončilo, neboť Dolní Kounice a s nimi i židovská obec utrpěly značné škody nejprve vojsky Bethlena Gábora v r. 1622, ale daleko nejhůře v r. 1645 za třicetileté války drancováním švédskými vojsky. Tyto válečné události přinesly pohromu i pro židovskou komunitu v Růžové ulici.

Tehdy bylo město vypleněno, zničeno ohněm, a především pak židovská obec. Přeživší židé byli nuceni svou obec znovu vybudovat. Začali si ji budovat v západní poloze od hlavního náměstí, dnes Masarykovo náměstí, především v prostoru dnešní ulice U Škrobárny, později i v prostoru kolem nové synagogy.

Místo na postavení nové synagogy darovali podle zápisu v pamětní knize roku 1652 manželé Gerson ben Chájim se ženou Schöndl. Její stavba probíhala v letech 1652 až 1655, podle některých záznamů se protáhla patrně do r. 1656. nSynagoga tak byla postavena na čestném místě v povýšené poloze přibližně uprostřed zástavby ghetta. Tím byla přirozeně chráněna.

Jedná se o samostatně stojící obdélníkovou síňovou budovu o dvou patrech s valbovou střechou. Do jisté míry překvapuje fakt, že není orientována přesně podle světových stran, tedy oltářem k východu, ale v souladu s ostatními kostely ve městě k jihovýchodu.

Synagoga byla postavena v maursko-renesančním slohu. Ve hmotě a dispozici synagogy rozeznáváme dvě hlavní etapy stavebního vývoje – původní budovu a jižní přístavbu z poloviny 19. století. Zdivo je smíšené, kamenocihelné, klenby cihelné.

Zřejmě nedlouho po výstavbě synagogy byly stěny opatřeny malovanou výzdobou s rostlinným a ornamentálním dekorem a hebrejskými liturgickými texty. Pravděpodobně v době přístavby v polovině 19. století došlo k přemalbě interiéru formou tupé geometrizující výmalby pomocí šablon. Poslední úpravy proběhly v letech 1934 až 1937.

Na počátku nacistické okupace byla synagoga uzavřena, cenné předměty převezeny do židovského muzea v Praze a po holocaustu již nebyla obnovena. Od roku 1940 sloužila Národní knihtiskárně jako skladiště, později stejnému účelu n. p. Fruta.

Po rekonstrukci roku 2002 až 2004 slouží ke kulturním účelům. Historická památka je v majetku Židovské náboženské obce Brno a využívá ji město Dolní Kounice jako chráněnou památku.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Dolnokounický zpravodaj. Titulek je redakční.