Ivančice

V Ivančicích se po 45 letech obnovuje pěstování chřestu

Ilustrační foto
Autor: KIC Ivančice

Ivančice byly již od počátku 19. století vyhlášeným pěstitelem a vývozcem chřestu. Podle nejstarších pramenů se první sazeničky chřestu dostaly do Ivančic již koncem 18. století z kláštera v Moravském Krumlově. „Špargl“ z Ivančic se podával v luxusních vídeňských restauracích a hotelech. Traduje se, že chřest z této oblasti byl ve světě známější, než plzeňské pivo. Pro pěstování této dvouleté rostliny zde byly ty nejlepší podmínky. Bohužel, před 45 lety tato věhlasná tradice zanikla. Pan Aleš Tureček, ředitel Kulturního a informačního centra v Ivančicích se rozhodl tradici obnovit. Co jej k tomu vedlo se dozvíte z následujícího rozhovoru.

Pane Turečku, proč jsou právě Ivančice známé pěstováním chřestu?

Ta otázka je složitější. Právě proto, že se v dobré době  přišlo na to, že Ivančice mají pro chřest výborné podmínky. Také díky tomu, že byly blízko Vídni, která byla jistým odbytištěm. Chřestovny se nacházely i v Trboušanech nebo Nových Bránicích. Ivančice byly velké město, proto vznikl název Ivančický chřest. Velký podíl toho kdysi slavného „Ivančického šparglu“ tvořil chřest i z přilehlých obcí.

Ve společnosti se traduje, že chřest je výjimečná rostlina, čím si tuhle „vznešenou" pověst získal?

O chřestu se mluvilo jako o afrodiziaku pro muže, pravděpodobně kvůli jeho tvaru. Svůj český název získal, protože byl považován za hromové koření, které ochraňuje dům před úderem blesku (chřástnutím). Osobně si myslím, že chřest si vydobyl svoji oblibu hlavně v době, kdy byl jednou z prvních čerstvých potravin, které jaro nabídlo. Lidé se na něj těšili. Měli už dost brambor, zelí a fazolí. Dnes je populární hlavně kvůli své dietetické hodnotě a schopnosti pročišťovat ledviny.

Z jakého důvodu jste se k obnově pěstování chřestu rozhodl?

Asi proto, že mám rád zemědělství (i když víc tíhnu ke zvířatům) a dobrodružství,  tohle splňuje obojí. Chřest do Ivančic prostě patří a tak nějak doufám, že pokud se bude chřestovně dařit, mohli by se připojit i další zemědělci.

Budete tuto tradici obnovovat s podporou obce či jako soukromník?

Nejspíš by se dalo odpovědět, že obojí. Chřestovnu se pokusím obnovit jako soukromník. S městem jsem zatím jen nastínil nějaké možnosti, jak by mohlo projekt podporovat (např. občasným poskytnutím traktoru městských lesů nebo vhodným pozemkem). Upřímně, jako ředitel KIC vím, kolik financí odčerpává kultura z města. Nechci, aby město financovalo podnik, který nemusí být výdělečný.

Celých 45 let se v Ivančicích chřest nepěstoval, z jakého důvodu?

Těch důvodů je mnoho. Problémy začínají už ke konci 2. světové války. V té době se pěstovaly plodiny s vyšší výživovou hodnotou, protože po válce byl „národ hladový“. Pole chřestu se rozorala a zaselo se obilí. Pěstovat chřest pod hliněnými zvony bylo finančně neúnosné. Můj děda pracoval jako účetní ve družstvu a říkal, že pěstování chřestu se nedalo zaplatit. Jestli v Ivančicích neměli znalost nových technologií, nebo neměli vybavení, které se tou dobou používalo v Rakousku a jinde, to nevím...

Jaký druh chřestu budete pěstovat?

Pokusím se pěstovat ve větším množství zelený chřest odrůdy Guelph Millennium, sazenice si přivezeme z Anglie. Zelený chřest není tak náročný na technologie a v současné době je ho v našich končinách nedostatek. Pěstování bílého chřestu by se kvůli obrovským investicím do techniky nemuselo vyplatit. Plánuji zasadit i původní ivančický kultivar „Vanecký obr“. Ten zůstal ještě pár lidem na zahrádkách. Chci pár sazenic ukázkově pěstovat pod zvony, jak se to dělalo kdysi. Rád bych, aby Chřestovna byla i malou ukázkovou výrobnou.

Kdy počítáte s první sklizní? Bude se jednat o „velkovýrobu" či budete moci sklizeň nabídnout pouze místním?

Jedná se o dvouleté sazenice. První sklizeň by tedy mohla být už v roce 2016. Ale velice opatrná. Optimistická předpověď říká, že bychom mohli produkovat cca 70 – 100 kg denně po dobu 50 dní každý rok. Pravděpodobně to bude méně. Uvidíme, jestli místní lidé budou tolik chřestu chtít  nebo budeme muset zásobovat restaurace, které o chřest projevily velký zájem.

Zvážil jste i ekologickou formu pěstování?

To je pro mě, jako velkého ekologa a milovníka šetrného zemědělství dobrá otázka. Chřest, který budeme produkovat nemůže mít nálepku BIO. Když chcete mít registrační známku, musíte mít za sebou zkušební období.  Pokusíme se pěstovat chřest co nejšetrněji. Uvidíme, jaký zde bude tlak nemocí a škůdců. S tím zatím nikdo nemá zkušenost. Na druhou stranu, jak říká jeden odborník na chřest ze Slovenska : „Chřest je v podstatě plevel, který vydrží všechno, otázkou je jen, jak moc plodí.“ Můžu slíbit, že už jen kvůli své filosofii, budeme každý „nepřírodní“ zásah dlouho zvažovat.

Jak náročné je pěstování chřestu? Jaké má výhody a jaké nevýhody?

Zase je otázkou, jaký chřest zvolíte. Pěstování bílého chřestu je velice náročné buď na podíl těžké ruční práce nebo drahé technologie. Proto půjdeme cestou zeleného chřestu. Výhoda je, že během 50 dní se udává to nejdůležitější na poli i v odbytu. Zbytek roku je relativně klidnější. Nevýhodou je dlouhé čekání na výsledek. Můžete vysázet celé pole. Napadnou jej škůdci a nedočkáme se ani první úrody. Plodina je módní a luxusní, takže při poklesu ekonomiky může být zájem menší. Také neexistují velká odbytiště, odbyt si musíme zařídit sami.

Prozraďte, jaký recept z chřestu máte nejraději?

To opravdu nedokážu říct. Za tu dobu, co slavnosti chřestu dostaly „kabátek“  kvalitní gastronomie jsem ochutnal desítky vynikajících jídel. Já osobně mám rád chřest s olivovým olejem a parmezánem, či s máslem a strouhankou. Pokud mluvíme o jednoduchých receptech. Doma nejčastěji dělám chřest s tofu a bazalkovým pestem. Letos na slavnostech chci ochutnat chřestové zelí. Slyšel jsem, že chřestové zelí je jedním z původních místních jídel. Rád však chroupu zelený chřest i jen tak, syrový.