Básně Petra Bezruče oslavují Oslavany, Zastávku a Rosice

Ilustrační foto
Autor: Tereza Švandová

Příští rok uplyne 150 let od narození básníka slavných Slezských písní Petra Bezruče. Ve svých básních si všímá především osudů prostých lidí, prošel křížem krážem Moravou, pěšky poznal města i vesnice, přírodu, lidi i jejich řeč.

V Brně bydlel od roku 1873 do roku 1875, kdy maturoval na klasickém gymnasiu. Poté po krátkém pobytu v Praze se roku 1888 opět vrací do Brna, kde se posléze stává poštovním úředníkem a do výslužby v roce 1928 odchází jako vrchní poštovní ředitel.

V roce 1939 odchází do Kostelce na Hané, poněvadž po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava mu v brně hrozilo nebezpečí. Jako poštovní úředník Bezruč procestoval i náš kraj. Napsal spoustu drobných i příležitostných veršů či básní. Tak například věnoval báseň Ivančicím a v drobných verších se též věnuje jiným obcím a místům.

K básni Petra Bezruče Oslavany a kraj, Zpravodaj Mikroregionu Ivančicko

Se svými přáteli každoročně chodíval vítat jaro na Šmelcovnu, kterážto tradice je udržována dodnes. Zemřel v roce 1958. Bezruč důsledně používal lidové názvy míst. Tak třeba se zamýšlí nad původním názvem Zastávky a odmítá pražské upravovatele jazyka, které nazývá „západní kavkou“:

„Zaslechneš západní kavku,

jež dí: „Lid se musí mýlit:

nadiktujme mu Zastávku!“

Zástavka dí moravský lid.

Páni řeč neradi vidí,

jež je vlastní selským lánům.

Ty drž mluvu prostých lidí,

která se nelíbí pánům.

Petr Bezruč byl ve své době velice populární. Ke svým pětaosmdesátinám v roce 1952 dostal spousty blahopřání a on stovkám gratulantů zasílal poděkování. Také rosická škola mu tehdy blahopřála a poděkování od básníka obdržela s dvojverším:

V Rosicích byl jsem snad tisíckráte,

Však cesty jsou zaváté…

Z roku 1941 pochází báseň Oslavany a kraj, ve které básník zmiňuje dvě velké katastrofy. Při první na dole Františka v Padochově 8. 6. 1860 přišlo o život dvaapadesát havířů, při druhé na dole Kukla v Oslavanech 21. 3. 1921 jich zahynulo dvacet šest. Připomeňme si uvedenou báseň věnovanou našemu okolí:

Oslavany a kraj

Pověz synku jména mi

osad, jimž za věno dány

černé sloje pod zemí:

Rosice a Oslavany.

Kdo v zásobě nepřeberné,

když nás doba stiskne zimná,

dodává palivo černé?

Zbýšov a Zástavka dymná.

Hučí krajem šachty temně,

černé tváře uvidíte:

vše žije bohatstvím země,

všecky krmí uhlí skryté.

Ale dvakrát dymným vzduchem

horníkům zvonily hrany,

kypícím roboty ruchem:

Zaplakaly Oslavany.

Zhasla v dolech parta stará,

srdce žen i sirot pukla:

bylo to den první jara,

když je zadávila Kukla.

Pod zemí zde šumí žití,

dým na všecky táhne strany:

v tmavou noc Zástavka svítí,

Rosice a Oslavany.

(P. B. Paralipomena)

Článek byl převzat z Kratochvilského zpravodaje se souhlasem vydavatele.