Studenti ivančického gymnázia vzpomínali na setkání s Michalem Vieweghem

Ilustrační foto
Autor: stock.xchng

Beseda s Michalem Vieweghem Jan Amos Komenský, Alois Jirásek nebo Karel Čapek. Leckdo by pravděpodobnost, že se student kdy setká se svou maturitní otázkou z českého jazyka, mohl považovat za limitně se blížící nule. A měl by pravdu. Ovšem přesně to se ve čtvrtek 3. listopadu 2016 na ivančickém gymnáziu přihodilo hned sedmdesáti z nás. Poznali jsme Michala Viewegha.

Učebna hudební výchovy praskala ve švech už dlouho před plánovaným začátkem besedy, se spisovatelovým příchodem však atmosféra němého obdivu a nadšené zvídavosti ještě zhoustla.

Trapného ticha se nikdo nedočkal

Po slavnostním uvítání se tedy pan Viewegh chopil řečnického žezla a nejprve nám nastínil průběh typického školního vystoupení v tom smyslu, že v jeho první části jakožto autor přečte krátký úryvek ze svého díla (v našem případě z právě vydaného románu Melouch) a část druhá by se pak měla odvíjet od dotazů a podnětů nás posluchačů.

Beseda s Michalem Vieweghem, Foto: Ivančický zpravodaj

Většinou prý ovšem nastane trapné zhruba tříminutové ticho, dokud to někdo (zpravidla z pedagogického sboru) nevydrží a nezahájí tak samotné besedování. Na tom našem však bylo ticho vůbec tím posledním, čeho byste se tu mohli dočkat. Nejenže se ani autorské čtení neobešlo bez neustálých výbuchů smíchu, ale první dotaz přišel okamžitě s jeho skončením a vyslovený déšť otázek neustal až do úplného konce programu.

Beseda se spisovatelem se nesla v příjemném duchu

Studenty, precizně informované o jeho knižních (a filmových) titulech i základních životopisných faktech, zajímalo snad všechno – od rozhodnutí být spisovatelem a literátova denního chleba přes úskalí popularity až po vyrovnávání se s následky závažné zdravotní příhody, která panu Vieweghovi před několika lety v pravém slova smyslu obrátila život naruby.

Přitom musíme se vší úctou konstatovat, že konkrétně na tuto otázku nám nejlépe odpovědělo přímo jeho vystupování po celou dobu besedy. Chytré, vtipné, a čeho si ceníme nejvíc, naprosto upřímné odpovědi doslova vyzařovaly nejen bystrý úsudek a smysl pro humor, ale i neméně důležitý nadhled a sebeironii.

Michal Viewegh udělal na studenty velice dobrý dojem

To vše v bizarním souladu s ohromnou životní moudrostí a hlavně pokorou, čímž v nás zanechaly dojem zaslouženě uznávaného, a přesto velmi přirozeného a skromného člověka. A nakonec, ač nás to pranic netěšilo, nám nezbylo než se s ním v tomto duchu také rozloučit.

Z jeho vystoupení jsme si však krom úsměvů na tvářích a dlaní pálících od potlesku odnesli zejména dvě podstatné věci. Zájemci podepsaný výtisk jeho nejnovějšího románu a všichni ostatní alespoň skálopevné odhodlání, že na Vieweghovi tedy rozhodně „nevyletíme“.

Článek byl převzat z Ivančického zpravodaje se souhlasem vydavatele. Titulky mezi odstavci jsou redakční.