FOTO: Skalky a jezírka nahradil gabion či amfiteátr. Podívejte se, jak šel čas s parkem Réna v Ivančicích

Foto: Jan Knoll, Vladimír Voborný, Jiří Široký, Bohumil Smutný, archiv Muzea Brněnska - Muzea v Ivančicích, archiv Milana Bučka

Stejně jako náměstí či ulice, i oblíbené parky ve městech postupně prochází různými změnami a úpravami. Zatímco někde mění svoji funkci, jinde architekti reagují na nové potřeby lidí anebo se místu snaží vtisknout osobitý vzhled. Hned několika proměnami prošel za svou více než stoletou historii také městský park Réna v Ivančicích. Dobové snímky okomentovala zahradní architektka Jitka Vágnerová, která pro vedení města spolu s Vojtěchem Halámkem dělala historické analýzy před úpravou parku v letech 2007-2009.

Park Réna v Ivančicích vznikl v roce 1887, kdy ho založili členové ivančického Zalesňovacího a okrašlovacího spolku v čele s tehdejším starostou a předsedou spolku Janem Kočím. „Vůdčí osobností založení parku byl Jan Knoll, který nejen navrhl jeho uspořádání, ale, spolu s dalšími, jej ve volném čase pomáhal vybudovat a až do své smrti o něj pečoval,“ uvádí Vágnerová na svém facebooku.

Postupně se části parku proměňovaly. Na místě, kde byl původně ornamentální kruhový záhon s letničkami a exotickými rostlinami dnes stojí pomník zakladatele parku Jana Knolla. „Kromě několika ornamentálních letničkových záhonů jde rozeznat i množství dalších rostlin, které tehdy v parku rostly, ale během století zcela zmizely, ať již Paulownie (větší stromek vpravo), převislá sakura (malý stromek uprostřed, šeříky, tisy, pustoryl a další,“ popisuje architektka proměnu rostlinné skladby parku.

Park zdobily lavičky i miniaturní stavby

Výrazným rysem parku byly rovněž skalky, jež byly v meziválečném období fenoménem. „Skalka byla osazena nejen skalničkami, ale i jalovci a dalšími dřevinami. Místy měla skalka podobu stupňovitých suchých zídek. To nás tehdy inspirovalo ke konstrukci malého amfiteátru,“ vysvětluje odbornice motivy, které se do poslední velké proměny parku promítly.

Charakter parku však zdaleka netvořily jen vysázené stromy a rostliny. Skalky dotvářely drobné okrasné stavby, mezi něž patřila třeba miniaturní zřícenina hradu nebo lávky se zmenšeninami domků, které mohli návštěvníci potkat u jezírek. Park v jeho prvorepublikových počátcích rovněž dekorovaly litinové lavičky. Ty se navíc, jak Vagnerová připomíná, staly inspirací při úpravě zahrady vily Panowských.

Části parku nicméně s postupujícím časem chátraly. Ze snímků ze sedmdesátých let lze vidět, jak se betonové zídky a obloukové lavičky rozpadaly a podobný osud potkal také jezírka či dříve bohaté skalky.

Co naopak v parku stále zůstává je Ševcova studánka, kterou ve svahu najdeme dodnes. Tehdy byla zdrojem pitné vody i pro místní restauraci. Že zájem o park neuvadá je pak možné vidět z jeho posledních úprav. V roce 2009 sem přibyl například malý amfiteátr či sedací bloky z gabionu a chuť místních obyvatel trávit v parku čas tak rozhodně nemizí.

Zdrojem fotografií jsou: Jan Knoll, Vladimír Voborný, Jiří Široký, Bohumil Smutný, archiv Muzea Brněnska - Muzea v Ivančicích, archiv Milana Bučka