Vnímám to jako velkou čest, ale i závazek, říká místostarosta Žatčan

Ilustrační foto
Autor: Žatčanský zpravodaj

Jiří Ryba, narozen 26. 4. 1980, je žatčanským rodákem, synem MVDr. Jiřího Ryby a MVDr. Lydie Rybové, rozené Kratochvílové. Po studiu na brněnském gymnáziu Táborská absolvoval VUT Brno, obor informatika, odkud má titul Ing. S manželkou Mgr. Lucií Rybovou, rozenou Kolářovou, má dvě dcery – Kateřinu na druhém stupni ZŠ a mladší Terezu ve školce.

Doposud jsme v zastupitelstvu vídali pouze tvého otce a bratra, je tohle tvoje první kandidatura?
Není, poprvé jsem kandidoval za Sokol v předchozích volbách v roce 2014, tehdy neúspěšně.

Co tě vedlo k tomu umístit svoje jméno na kandidátku i nyní?
Zní to možná hloupě, ale touha přispět svým dílem ke správě obce, a taky určitě vzor a přesvědčovací schopnosti mého otce, který sám v obecním zastupitelstvu řadu let působil. Další faktor byl pokusit se navázat na bratra, který se v tomto období chtěl po dvanácti letech stáhnout a nechal se na kandidátku napsat jen pod podmínkou, že bude na posledním místě. To mu, jak víme, nakonec nepomohlo, a je v zastupitelstvu opět na další 4 roky, z čehož mám, přiznávám, radost.

Počítal jsi od začátku, že by ses mohl do zastupitelstva dostat a rovnou zastávat post místostarosty?
S variantou, že se dostanu do zastupitelstva, jsem díky zařazení na druhé místo na kandidátce už i trochu počítal, ale že mi bude po volbách nabídnut post místostarosty, jsem rozhodně nečekal. Vnímám to jako velkou čest, ale i závazek. Probral jsem to s několika veterináři, s bývalými místostarosty, nechal si to schválit manželkou i dětmi. Vybojoval jsem velký boj se svým introvertním já a nakonec jsem si řekl, že, co mě nezabije, to mě posílí.

Čemu by ses rád v probíhajícím období nejvíce věnoval?

Moje profesní oblast zájmu je informatika a srdcová záležitost je folklór, hudba a obecně kultura, takže hlavně v těchto oblastech bych chtěl být obci prospěšný.

Kromě výše zmíněných, je tu nějaký problémový okruh, který považuješ za důležitý?
Je jich řada. Třeba vzdělání – školka a škola v obci. Tam vidím, že se potýkáme na jedné straně s malou kapacitou školky a na druhé straně s tím, že řada školáků ze Žatčan nám odchází na první stupeň ZŠ jinam. Přitom škola je dobře vybavená, na náročnější malotřídní výuku máme zkušené paní učitelky, a i podle výsledků srovnávacích testů si děti po absolvování naší školy vedou dobře. Školní organismus je jako téma zároveň i nejkomplexnější, nejcitlivější a všemi velmi sledovaný a snadno kritizovaný. Máme už také jako obec svou smutnou pověst, že to u nás učitelé a ředitelé nemají lehké. Proto držím palce všem zainteresovaným, ať najdou správnou míru a ať škola v Žatčanech dál roste a vzkvétá.
Pak jsou tu další problémové oblasti, které se stále dokola opakují a dotýkají se nás všech. Ať už infrastruktura a špatný stav komunikací v obci nebo aktuální téma třídění odpadů. Případně ze soudku mezilidských vztahů, kde se stále potýkáme s tím, že ne všichni pejskaři uklízí při venčení hromádky po svých čtyřnohých kamarádech.

Vidím, že tématu o pejskařích jsme se nevyhnuli ani v tomhle čísle. Pověz nám teď něco o sobě, v jakém oboru pracuješ?

Pracuji jako programátor. Asi 4 roky jsem dělal ve firmě, kde jsme vyvíjeli grafický informační systém, pak jsem 7 let pracoval v oboru kurzových sázek, a teď čtvrtým rokem dělám na aplikacích pro pojišťovnu Axa.

Z vlastní zkušenosti vím, že skloubit všechny povinnosti dohromady je časově náročné, zbývá ti čas na relax?
Je pravda, že s časem je to teď čím dál horší. Ale ano. Rád se občas podívám na dobrý seriál. A nečekal bych, že to někdy řeknu, ale baví mě třeba čistit si hlavu při práci na zahradě. Dřív jsem stíhal také chodit s partou na volejbal do orlovny a na hřiště, ale to už se mi poslední rok nedaří. Každopádně pokud jde o to dobít baterky, tak u mě nic nepředčí muziku.

Čemu se ještě věnuješ ve volném čase?
Významný čas věnuji hudbě. Nejčastěji sáhnu po akordeonu, hraju každé pondělí na zkoušce v naší muzice „začanských mužáků“, občas doprovázíme na vystoupeních i spřátelenou újezdskou Rozmarýnu a poslední tři roky jsem členem místní nadějné „luftkapelle“ JUTOLÁNKA. Mám velké štěstí, že mě ty věčné zkoušky a vystupování rodina trpí, ba dokonce mě ještě i podporuje.

Co bys na závěr vzkázal našim občanům?
Asi ať si užijí dobu burčáku a blížícího se babího léta, ať si nenechají nikým zbytečně kazit náladu a ať třídí odpad.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Žatčanského zpravodaje. Titulek je redakční.