Šlapaničtí zemědělci chtějí být ohleduplnější k přírodě i lidem

Ilustrační foto
Autor: Eva Fruhwirtová

Zemědělci, kteří hospodaří v okolí Brna, přišli s nápadem, jak zlepšit vztahy s místními obyvateli. Nechtějí mít nálepku těch, kteří smrdí, práší a hlučí. Na pozemcích u domů a zahrad sníží intenzitu své práce, po domluvě s vedením města Šlapanice chtějí ozelenit zdejší krajinu a pro veřejnost připravuje zemědělský podnik Bonagro další ročník Dne otevřených dveří ve svých střediscích.

U domů a zahrad vytvoří zemědělci biopásy

Stejně jako se mění společnost, mění se i zemědělství a tím také postupy hospodaření i technologie. „Přizpůsobujeme se měnícím se přírodním podmínkám, technologickému vývoji, poptávce na trhu, ale také veřejnosti. Je pro nás důležité zodpovědně přistupovat k půdě, ke krajině a k místu, kde se hospodaříme. Také proto proběhly schůzky s vedením města Šlapanice, abychom se mohli domluvit na spolupráci,“ vysvětluje předseda zemědělského podniku Bonagro Roman Zvěřina. Ráz krajiny se snaží vylepšovat biopásy, které jsou zároveň přirozeným útočištěm pro ptáky a domovem pro hmyz a další zvířata. Dalším krokem bude ozelenění míst, na kterých se shodnou s městem. To však není vše, co mají zemědělci v plánu. „Na pozemcích, které jsou v těsném sousedství s obydlenou zástavbou a zahradami, snížíme intenzitu hospodaření. Podle možností tam vybudujeme další biopásy, nebo zasejeme vojtěšku a tím eliminujeme prašnost a případné úlety postřiků,“ prozrazuje plány na letošní rok Roman Zvěřina.

Díky nové technice omezili zápach kejdy

Vůně a pachy vnímají lidé různé. Co jinému voní, druhému může smrdět. A naopak. Kejda, což je částečně prokvašená směs pevných a tekutých výkalů hospodářských zvířat zředěná vodou, je potřebné hnojivo pro půdu. Zemědělci ji musí nějakým způsobem dostat na pole. V Bonagru přistoupili vloni k největší investici do techniky a pořídili samochodný aplikátor kejdy s disky, který minimalizuje zápach. Kejda je zapracovaná rovnou do půdy, což má vedle omezení zápachu také další výhody. Šetří organický dusík, protože dochází k jeho výrazně nižšímu úniku, a díky diskům se zároveň připraví půda na setí a tím ubyde jeden přejezd pole. Takže není potřeba vjíždět do pole vícekrát a také tím ušetří pohonné hmoty. 

Vyrábí si vlastní elektřinu i teplo. Přebytky dodávají do školy

Díky vlastní bioplynové stanici jsou všechna střediska Bonagra energeticky soběstačná. „Svítíme i topíme naší vlastní energií, a ještě se o ni dělíme,“ potvrzuje Roman Zvěřina. Odpadním teplo z bioplynky ve Šlapanicích využívají na vytápění administrativních budov a také základní školy a domova s pečovatelskou službou. Vedle toho tímto teplem dosouší obiloviny na posklizňové lince. Na dalším středisku, které se nachází ve Viničních Šumicích, mají zemědělci v plánu vybudovat na střeše solární elektrárnu o výkonu 35 kW, která pomůže s provozem na farmě. „Na polích má být pšenice a solární panely na střeše,“ zdůrazňuje postoj českých zemědělců Zvěřina.

Místo sadů je pole, což je lepší než betonová hala

„Svoji práci mám rád, dodáváme potřebné suroviny pro výrobu produktů, které najdeme v našich ledničkách,“ svěřuje se Roman Zvěřina a dodává, že ho občas mrzí to, jak se k zemědělcům staví česká společnost. Hovoří také o českém ekologickém pokrytectví. „Čeští zemědělci jsou pod palbou kritiky, a přitom nám nevadí, že si kupujeme jídlo, které se k nám dováží přes půl světa.“  Také to je důvod, proč se v okolí Brna přestala pěstovat zelenina a ovoce. Lidé si je raději než od nás, koupí ze Španělska. Podobný osud měly i ovocné sady u Šlapanic. Čeští spotřebitelé dali přednost holandským jablkům před těmi našimi. A tak místo sadů je dnes už jen pole. „Což je ale mnohem lepší než betonové výrobní haly, které rostou jakou houby po dešti, a zabírají ornou půdu.“