Unkovické varhany poničila válka i pionýři, teď se zase lesknou

Ilustrační foto
Autor: farní archiv, Židlochov...

Jeden z prvních velkých úkolů letošního roku, které čekaly židlochovickou farnost, byla lednová oprava varhan v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Unkovicích. Aktuální stav nástroje si vyžadoval velký rozsah prací: vyjmutí píšťal a následné umytí nečistot, čištění jednotlivých štoků, seřízení mechanické části traktury a konečné ladění nástroje. Práce trvaly 14 dní a dopadly úspěšně, varhany jsou v plné formě a krásně zní.

Toto byla čistě technická stránka věci, za zmínku ale stojí historie samotných varhan.

Kolem roku 1980 už bylo všem v Unkovicích jasné, že stávající pneumatické varhany s nekvalitní výpustkovou vzdušnicí dosloužily.

Proto tehdejší duchovní správce R. D. Josef Valoušek využil nabídky zachránit varhany ze zničeného a rozkradeného kostela v obci Údrč v Karlovarském okrese. Jednalo se o reprezentativní barokní nástroj z let 1770 až 1780 od varhanářské rodiny Müllerů z Nepomyšle u Podbořan. Stavitel se jmenoval Jan Ferdinand Müller, datum jeho křtu je 24. 3. 1749. Údrčské varhany toho zažily hodně, ještě v roce 1908 proběhla jejich oprava, kdy byly vyměněny rejstříky Viola a Principál. Výměnu provedl Christof Müller.

Od této opravy však už následovaly jen samé pohromy. V první světové válce byly jako cenný kov částečně rekvírovány píšťaly na válečné účely. Pak začala druhá světová válka s vyhlášením Benešova dekretu o odsunu původního německého obyvatelstva. Noví přistěhovalci si ale již nikdy nevytvořili k novému domovu vztah, čímž trpěl i vzácný nástroj v kostele. Poslední ránou pro varhany byla místní organizace svazu mládeže, kdy si mladí pionýři rozebrali píšťalky na hraní. Údrčtí pamětníci vzpomínají na to, jak varhanní píšťaly byly všude po vsi, jen ne v kostele.

Smutný osud údrčských varhan do osmdesátých let minulého století změnil až páter Josef Valoušek, když zorganizoval partu unkovických farníků a ti pod odborným vedením varhanáře Richarda Stehlíka zajeli do Údrče varhany rozebrat a odvézt do Unkovic. Jeden z unkovických pamětníků převozu vzpomíná na ubytováni ve staré faře, jak měli co dělat, aby mezi místními uhlídali nejen zbývající vybavení kostela, ale i vlastní nářadí.

Po převozu na Moravu se vše čistilo, mořilo proti dřevokaznému hmyzu, penetrovalo, natíralo a zlatilo. Varhany byly téměř bez píšťal, proto bylo nutné všechny chybějící doplnit, chyběla úplně celá pohledová část – prospekt. Píšťaly vyrobila firma Kubát Jan podle jediné dochované prospektové píšťaly. Před montáží varhan se musel stavebně upravit hudební kůr kostela. Na sestavování varhan a zábradlí kůru se podílel i židlochovický varhaník Antonín Janák, který také pocházel z rodiny varhanářů. Nutno zdůraznit, že s ohledem na politickou situaci osmdesátých letech byla tato akce úctyhodným výkonem.

Poslední velká oprava varhan byla provedena v roce 1995 Richardem Stehlíkem a jeho bratrem. Unkovické varhany jsou zapsány v seznamu kulturních památek České republiky.

Zajímavou historii mají bezesporu i židlochovické varhany s třemi tisíci píšťal, které byly nainstalovány v roce 1951 a kvůli jejichž instalaci bylo nutné rozšíření kůru o několik metrů hlouběji do těla kostela. Ale o tom zase někdy příště.

Článek byl se souhlasem vydavatele převzat ze Židlochovického zpravodaje. Titulek je redakční.