PŘED 30 LETY: V Ivančicích byl upír!

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Dlouho se o tom mlčelo, ale pravda je venku: v Ivančicích byl upír! Zloduch ve zteřelé rakvi, co bral za tmy podobu černého ptáka a létal sát lidem krev. Město by se vylidnilo vědět o něm, určitě ta ulice, odkud vyrážel na svoje krvavé hrátky. Tak, a který to byl dům a z které byl ten upír rodiny? Musel to být Vančák, ale v kterém je zapsán svazku matriky? Je tam určitě a bezpochyby má nějaké staré vanecké jméno. Už to nikdo neví.

Prozradím, že upír nenavštíví dům, kde je koza a na půdě seno. Ani kde je nablízku stodola. Tam sídlí sovy pálené, přátelé člověka. Nebo sklep, kde v bečkách leží víno. Jenže nesmí být ani kapičkou křtěné. Jsou s ním kamarádi kočky, zato psi zalezou, jen zavrže víko rakve a pohne se staletý prach Ale klenuté domy, kde je víc kamene než dřeva a víc netopýrů než dobytka, jsou jejich. V jednom takovém domě tu měl své sídlo. Ano, tady v Ivančicích. Snad je dobře, ze se neví, který to byl dům. Kdo by usnul pod takovou střechou?

Asi to bylo takhle: Ve hře byla statečnost a charakter. Hlavně tomu se upíři vyhýbají na několik mil, nebo čím to měří své vzdálenosti.

A přece jak široké pole nacházejí, když vylétnou do černé noci. Než by všechna pokolení pěstila statečnost a čest, raději se hrozí noční příšery.

Ten Vančák byl osoba bázlivá se sklonem jít na věci odzadu. Od toho se kazila jeho krev, až ji navětřil kterýsi prastarý upír. Bylo po půlnoci a pach skutků a myšlenek toho člověka táhl upíra jako magnet. Sál a sál, příští noc zase, až se divili domáci, jak ten jejich výlupek najednou chřadne. Zdá se, že to tajili před veřejností, protože podezření z moru bylo v těch dobách nebezpečné rodině i domu. Vypadá tо, že bez umíráčku, bez zvonění ho zatloukli a uložili ve výklenku nejhlubšího sklepa, neboť sklepů byla pod městem celá spleť a někde i na dvě patra.

Neležel tam sám, jak nakonec uslyšíme. Byl to zřejmě dům, kde se mohlo stát všechno. Asi tu stojí dodnes. Takže byl nezvěstný ten škůdce svých bližních a za bukem stojící svědek neštěstí. Co jiného než býlí zmijí vyklíčilo z ukryté rakve a nový upír ani nezakrákal, jen v tichosti jeho peruť zavanula nad střechami města. Však najde oběť potměšilou a mstivou a její krční tepnu, přichystanou o půlnoci k hostině.

Nebo se to stalo na hřbitově? Jisté to není. Zkrátka to nějaký Vančák vyslídil a poučen tajnými naukami si počíhal a zarazil do srdce netvora špičatý dubový dřevec. Neví se, jak tu hrůzu přežil, jen se ví, že se naráz tělo rozpadlo v prach, a tam, kde byl žaludek, zůstal zmuchlaný závoj. Ten chyběl mrtvole, která ležela vedle. Upír ho ve své zlobě kdysi rozlícen s té sousedky strhl a chřtánem s těmi upířími zuby pozřel.

A byl pokoj od upíra v Ivančicích, prach a popel tam byly na znamení, že duše má už klid. A Vančáci taky.

Tuto historii jsem našel v knize Martina Stejskala "Labyrintem tajemna". Píše se v této knize, že to bylo roku 1617 a že to bylo jinak. Ale nevěřte. Přece není možné, aby z tak hrůzné historie neplynulo žádné naučení.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Ivančického zpravodaje 5/93. Titulek je redakční.

O čem se psalo v Ivančickém zpravodaji před 30 lety? Pravidelně vybíráme ty nejzajímavější články, které si v této rubrice připomeneme.