Výstava Šlechta na cestách na zámku v Náměšti představuje zahraniční cesty Haugwitzů

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

S kurátorem náměšťské výstavy Lukášem Gregorem vás zveme na výstavu Šlechta na cestách, kterou připravil s kolegyní Lucií Bláhovou z NPÚ.

Lukáši, proč je vlastně letos na náměšťském zámku výstava o cestování Haugwitzů do zahraničí?

Jedná se o součást mnohem většího projektu Národního památkového ústavu s názvem Šlechta na cestách, do kterého se zapojila spousta hradů a zámků po celé republice a Náměšť je jedním z nich. Každý zámek mapuje svoji šlechtickou rodinu – jak cestovali, jakým způsobem a kam. Ten svět byl tehdy větší než dnes.

Jak vypadá výstava u nás? Je to výstava především z fotografií, nebo jsou tam i archivní - nefotkové - materiály z dřívějších dob?

Výstava je zaměřená na konec 19. a počátek 20. století, kdy už fotografie běžně existovaly. Jiné objekty měly k dispozici dostatek jiných pramenů, jako je literatura nebo cestovní deníky, což se u nás moc nedochovalo – nezůstalo nám ani moc korespondence. Zůstaly nám ale třeba účty, které jsou nádherným důkazem toho, jakým způsobem pan hrabě, případně celá rodina, cestovali: co všechno si cestou kupovali a za co platili. Cestování bylo samozřejmě vždycky o penězích, stejně jako dnes, ale z účtů se to dá krásně vyčíst. K tomu máme obrovskou možnost nahlédnout do rodinného fotoarchivu, který je z větší části uložen v Moravském zemském archivu v Brně a část máme i tady na zámku v Náměšti. Z toho už se dalo skvěle vybírat.

Co ti na jejich cestách přišlo nejzajímavější? Kam vlastně cestovali a proč?

Cestovali podobně jako dnes – za obchodem, za rodinou na návštěvy, za sportem, ale i prostě jen pro potěchu z cestování, jak to na počátku 20. století začínalo být běžné. Haugwitzové cestovali převážně po Evropě, maximálně do severní Afriky nebo na Blízký východ. Nevydávali se – jako některé jiné šlechtické rody – až na druhý konec světa, ale Středomoří procestovali docela důkladně. Máme to krásně doložené fotkami i různými upomínkovými předměty, takže je se rozhodně na co dívat.

Úvodním motivem na plakátu výstavy je mladá dáma s autem v pozadí. Kdo to je a proč jsi vybral právě tuto fotku jako symbol?

Je to hraběnka Alice, která si potom vzala posledního hraběte Jindřicha. Hraběnka Alice je tu oblečená opravdu v cestovním úboru. Jeli tehdy na vyjížďku autem, které nemělo střechu – kabrioletem –, takže bylo potřeba mít kuklu na hlavu a brýle proti silnému větru ze závratné rychlosti, kterou tehdejší auta dosahovala.

Když se podíváš na jejich cesty po Středomoří, zaujalo tě něco obzvlášť? Některá cesta, která se vymyká z celkového pojetí?

Nedá se říct, že by se ty cesty úplně vymykaly, ale máme tu pěkně zdokumentovanou například svatební cestu z roku 1930, která končila dole u moře na jihu. Probíhala přes Alpy, Řím a Pompeje až na Capri. Jsou z ní unikátní fotky. Ze všech těch snímků je vidět, že to byli v jádru obyčejní lidé jako my. Fotili se na úplně stejných místech a dost podobným způsobem, jako se fotíme dnes. I když finanční zajištění jim tehdy dávalo výhodu a turistů nebylo tolik, takže si to nemohl dovolit každý. Když se ale podívám na fotografii Šikmé věže v Pise, kde je jen pár drobných postaviček a výletníci se vyfotili nahoře na věži. Ale neviděl jsem tam nikoho, kdo by tu Šikmou věž podpíral, tak jak to dělají turisté dnes. Ale fotili se na úplně stejných místech jako dnešní turisté.

Neuděláme někdy výpravu po stopách Haugwitzů? Autobusový zájezd nebo letecky?

To by šlo. Na letadlo jsem u nich až tak nenarazil, ale často jezdili autem, pokud to šlo, tak používali vlaky, nebo jezdili lodí – zámořské parníky i jachty a plachetnice využívali naprosto běžně. Lodní dopravě jsme věnovali i samostatnou místnost. Výstava totiž nezasahuje jen jednu část zámku nebo jen arkádovou chodbu, ale prolíná se celým zámkem a všemi prohlídkovými trasami. Nahoře ve druhém poschodí, kde jsou soukromé apartmány, jsou fotografie ze zmiňované svatební cesty. Na první trase jsou cesty hlavně do Středomoří a do Itálie, protože k nim se dochovalo nejvíce fotografií. A v soukromém apartmánu posledního pana hraběte jsou k vidění i různé psané dokumenty, korespondence a další fotografie tematicky rozdělené – jezdili rádi například do Monaka na Grand Prix ve sportovní střelbě (kde se hrabě i jeho strýc občas umísťovali na nejvyšších příčkách), cesty lodí nebo cesty za hudbou. Každý si tu najde to své, co s cestováním nějak souvisí.

Kdybys měl možnost se s Haugwitzy na jedno místo podívat a doprovázet je, které by to bylo?

Takových míst by bylo určitě víc, to se těžko říká, ale zaujalo mě například Merano, kde je sice středomořské klima, ale všude kolem vidíš Alpy. I Monte Carlo by nebylo špatné... Už podle fotek to tam bylo krásné – navštěvovali tam podniky jako Café de Paris nebo francouzské restaurace, takže to by určitě nebylo marné.

Do kdy je výstava k vidění a kdy se na ni návštěvníci mohou přijít podívat?

Výstava trvá do konce sezóny, tedy do konce října v běžné otevírací době zámku. V říjnu je otevřeno pouze o víkendech.

Dá se na výstavu jít podívat samostatně, nebo je potřeba si koupit vstupenku na prohlídkový okruh?

Je potřeba si koupit vstupenku přímo na prohlídkovou trasu. Nedá se prohlédnout samostatně, protože se prolíná celým zámkem a technicky by to nebylo snadné oddělit. Ale ať už si návštěvníci vyberou jakoukoliv trasu, na téma cestování tam narazí.

Kromě výstavy vyšla k tomuto tématu i publikace, že?

Ano, vyšel velký katalog z různých objektů po celé republice s příspěvky o největších šlechtických cestovatelích a Náměšť je tam samozřejmě také zastoupena. Rozhodně ji doporučuji, máme ji v prodeji dole v pokladně nebo na e-shopu Národního památkového ústavu.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Náměšťské listy. Titulek je redakční.