PŘED 30 LETY: U mlýna za kostelem se skrýval Vodník. Je tam až dosud?

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Už dávno jsem tušil, že s tou vodou okolo Ivančic to není jenom tak. Nedávno to prozradil Zdeněk Eibl: u mlýna je vodník! Má sídlo hned za kostelem, kde běží strouha jako ponorná řeka přímo na mlýn.

Podle toho to musí být hodná bytost, když mu nejdou na nervy lidé, co nad ním jezdí auty a dřív třásli stropem ráfovými vozy s obilím a koně dupali podkovami, od kterých se jiskřilo po kočičích hlavách. Totiž i s těmi kočičími hlavami měl něco společného, protože to oblé kamení všechno pocházelo z řečiště Oslavky a Jihlavky, omleté ve věčných proudech těchto řek.

Dneska jsou tam kostky. Sama strouha od splavu pod Kocperkama je dílo staleté. Hradby nehradby tekla dlouhou cestou v tichém, ale šibalském proudu na mlýnské kolo a nosila potají zprávy pro vaneckého vodníka, co dělají kamarádi při mlýnech a stavidlech na Vysočině, jak se tam vede mlynářům a mlýnské chase. Strouha byla plná vody a v ní maličké rybky. Vždycky tekla mírně po celé své délce a stejnoměrně, a kdo ji stavěl, musel dobře měřit. spád krajiny, ačkoliv neměl moderní přístroje Ale technické dílo zvládl výtečně. Mezi olšemi, které bývají nejkrásnější ozdobou břehů a dávají vůni skrytým tokům, běžela tichá voda s droboučkými víry a hravým odrazem oblačného nebe. To je tedy pryč.

A nikdo nezískal a nevydělává na vyprázdnění strouhy, která hnávala po staletí dřevěné soukolí a nakonec turbinu. O tuto hnací sílu, tedy energií, šlo už v dávných dobách.

Dnes ne? Tuhle jsem šel už skoro za tmy za kostel a zamířil do starého Zákampí u městské hradby.

Počkej ! Ohlédnu se. Ano, je to on.

Na mě moc nečuč a radši se podívej, kolem čeho chodíš ! Poslechni, přece to tady nechcete tak nechat nebo zasypat, člověče! Tu krásnou struhu ! Co z toho města chcete mít, jen dlažbu a zdi? Mlýnská strouha - r. 1983 Foto Vladimír Voborný Já nevím, vymlouvám se, no víš, ono je toho tolik potřeba a tolik starostí, nevím, jak to dopadne.

To nemyslíš vážně! Co je to za město, které chce svému vodníkovi zničit domov a po tolika staletích ho vyhnat? Vodník má to město rád a vždycky byl tady dobrým duchem. Odkud, myslíš, že měli Vančáci věčnou touhu vrátit se domů a proč celý život někde daleko do smrti vzpomínali na svoje dětství u splavu pod Rénou, na Skřipáku nebo v Pancířích? To jsem jim vnukl já. Měl jsem rád město, měli ho rádi lidé tady narození i všichni tady usazení. Nikdy jsem nedělal mezi nimi rozdíl. Já jsem taky přivandroval, když se na Oslavce objevil nový splav a voda roztočila tohle mlýnské kolo. Bůhví, který to panoval král.

Jenomže chřadnu — divíš se? V tom kanálu, jaký se stal z té čilé strouhy? Jako by lidem bylo všechno jedno. Hlavně všechno srovnat a odstranit, co dává městu jeho zvláštní ráz. Pak se dívat ze zdi do zdi a nakonec z toho suchopáru toužit někam jinam. Co bude znamenat. pro jejich děti městečko, podobné každému jinému jako vejce vejci? Jak lehko zapomenou na domov, na své drahé a na krásnou záři svého mládí. Dlažba, železný rošt a hala, doma obývák s televizí - ta nuda ! Pryč - někam, kde šplouchá voda v proudu a šumí staré stromy, kde na vás hledí okénka hradeb a střílny jako svědci tajemných příběhů a kde najdete pěšiny vinuté v zákrutech po březích a hrázích v samém vyhýbání topolům a vrbám a za každým houštím nějaký zázrak.

A myslíš, že to ještě někomu něco říká? Určitě ano, i když už nestačím pozvedat v lidech radost jako kdysi. Ale pamatuj, člověk potřebuje, aby jako matka a otec, tak i jeho domov měl svou tvářnost, svůj obličej, a dělal z něho člověka.

Člověka s vlastním obličejem.

Chvíli jsme mlčeli oba.

Kdybys potřeboval, najdeš mě tady.

Zelený klobouček zmizel, i mokrý šos nej staršího Vančáka, který od dob dávno a dávno minulých neuvěznil jedinou dušičku pod hrnkem a nedal zdejším hrnčířům a habánům vydělat ani stříbrnou šupinku.

Pod starou zdí leželo mrtvé koryto mlýnského náhonu. Bude místo pro radost a krásu, pro věrnost a naději, kde nebude místo pro vodníka?

K. F.

POZDRAVUJTE VODNÍKA

Vážený příteli, děkujeme za zprávu o vodníkovi za kostelem. Tušíme jeho přítomnost. Dosud se nám však neukázal.

Asi se mu ještě nedoneslo, co pro něj děláme. Potkáte-li ho dříve než my, pozdravujte jej a vyřiďte mu, že radnice nenechá strouhu zahynout. Naopak. Nechala zpracovat podrobný projekt na její oživení.

Strouha bude vyčištěna a brzy jejím korytem poteče tolik vody, jako v dřívějších dobách. Zase se budeme ve strouze koupat a chytat v ní ryby. A nejen vodník, ale i staří Vančáci budou pokyvovat hlavami a říkat - jako za našich mladých let. Tak ať nám drží vodník palce, aby se nám to co nejdřív podařilo.

J. F.

PS: Nezapomeňte se zeptat, jak se vodníkovi líbí upravené letní kino a vchod do něj kolem jeho sídla.

A pozvěte ho na představení. Děti a vojáci poloviční vstupné, vodníci zdarma.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele z Ivančického zpravodaje 6/92. Titulek je redakční.

O čem se psalo v Ivančickém zpravodaji před 30 lety? Pravidelně vybíráme ty nejzajímavější články, které si v této rubrice připomeneme.